Lidé

Ahoj!
V poslední době si uvědomuji, jací lidé vlasně jsou. Někdy dokážou být fakt krutí a jindy jsou úplně super. A když člověk má tyhle dvě strany, přymýšlíte nad tím, jestli to vlastně je nebo není přetvářka a vy si máte vybrat, kterou tu stranu člověka chcete znát. Nejlepší je znát obě strany. Někdy nám to vadí, ale je to lepší, než se potom trápit kvůli tomu, že jste o tom nevěděli a ten člověk vám opravdu ublížil. Ve svém životě jsem potkala spoustu takovýhle lidí. Dneska bych vám chtěla popsat příběh právě s jedním z nich. O jeho přetvářkách, názorech a náladách. O tom, kolik šancí jsem mu dala a kolikrát jsem kvůli němu byla smutná.

S tímhle člověkem se znám od malička. Na prvním stupni jsme byli opravdu kamarádi. A vlastně jsme se pořád HÁDALI (Takže teď zjišťuju, že to kamarádství bylo o ničem) a dávali jsme si další a další šance na to, aby jsme spolu mohli kamarádit. A tak to šlo pořád dokola pohádali jsme se a usmířili jsme se. Vím, že tohle ke kamarádství patří, ale v takovéhle míře ne. Kamarádi se občas pohádají, ale tohle bylo pořád. Když jsme přešli na druhý stupeň pomalu jsem se začínala bavit jen s tou osobou a své PRAVÉ KAMARÁDY jsem nechávala být, ignorovala jsem je. Ta osoba mi postupně cpala to hlovy to, jací jsou špatní a já si brala její názory. JO, BYLA JSEM HLOUPÁ. Když jsme byli v sedmičce přestala jsem se úplně bavit s lidmi kolem a bavila se v podstatě jen s ní. Postupem času jsem si začala uvědomovat, jak mě s sebou stahuje ke dnu a. Asi se to nedá nazvat úplně šikana. Byl to takový počátek šikany. Začala mi nadávat a být ne mě opravdu hnusná. Já jsem si to neuvědomovala. Měla jsem v hlavě jen její názory a se svými jsem moc nežila. A v tom se to zlomilo. Jakoby mi všechno došlo. Začala jsem křičet a řekla jsem to, co jsem si vlastně celou dobu myslela a dusila to v sobě. Naše kamarádství tímhle skončilo.

A jsem za to ráda. protože teď? Teď mám skvělou partu kamarádů, kteří mě berou takovou, jaká jsem a nemusím si na nic hrát. A jak to dopadlo s tou osobou o které celou dobu píšu? Je na dně. Spadla na dno. Ale ne psychicky. Ve škole. Nikdo ji nemá rád ( Až na pár vyjímek ) a ona je vlastně taky ne.

Já jsem si uvědomila co mi stojí za to prožívat a co ne. Co od svého života chci a s kým ho chci trávit.

Byl dnešní článek přínosem pro vás? Uvědomili jste si, že by jste něco měli změnit?

xoxo Týna